Dnes v Lidových novinách:
Jak se rvačka na sněmu zubařů stala součástí politického boje
· Stomatologická konference běžela přesně šest minut, když se bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek postavil k mikrofonu, aby zahájil debatu mezi zubaři a ministrem zdravotnictví Davidem Rathem.
· „Dovolte, než začnu moderovat, vyřídit si jednu zcela soukromou věc. Děkuji,“ pronesl Macek s významným výrazem a přesunul se ke židli, na které seděl Rath. Dřív, než se ministr stihl otočit a zjistit, co Macek zamýšlí, dostal pohlavek.
· Sálem zazněl spontánní smích a potlesk. Macek poté s úsměvem dodal, že ministra předem varoval v tisku a že si pohlavek zasloužil.
· „Pane doktore, tady to vyřizovat nebudem. Vy jste mě napadl zbaběle zezadu. Proč jste se mi nepostavil jako chlap čelem? Vy jste zbabělec,“ řekl ministr.
· Macek se pak napřáhl k další ráně.
· Macek Ratha zpohlavkoval kvůli dva týdny starému výroku, že se se svou ženou oženil pouze pro peníze.
· Ačkoliv zubaři na Mackův pohlavek nejdřív reagovali potleskem, nakonec útok odsoudili. Chvíli po incidentu se ministrovi omluvili dva delegáti. Totéž nakonec učinil i šéf České stomatologické komory
· Hned po incidentu Macek zubařskou konferenci opustil.
· Stomatologové se pak s Rathem skoro tři a půl hodiny bavili o zdravotnictví
Jste zbabělec, pane doktore
22. května 2006, Lidové noviny
JANA MACHÁLKOVÁ, KLÁRA TYLOVÁ
1. Stomatologická konference běžela přesně šest minut, když sálem zazněl spontánní smích a potlesk, jako by padl gól do švédské branky. To moderátor zezadu praštil do hlavy hosta konference, ministra zdravotnictví, protože si to mizera zasloužil. První bezprostřední reakce je zkrátka vždycky upřímná...
2. Nakonec zubaři, kterým začalo vrtat v hlavě politikum, útok odsoudili a ministrovi se omluvili.
3. Moderátor, sám bývalý zubař, hned po incidentu zubařskou konferenci opustil. Zklamal, neboť z hlediska zubařské profese by bylo samozřejmě ekonomicky výhodnější vést ránu zepředu a pěstí. Ale to by nesměl být útočník zbabělec.
22 května, 2006
20 května, 2006
Vízová neSvoboda
Dnes v Lidových novinách:
Česká diplomacie prohrála bitvu o americká víza.
· Bitvu, kterou mohla těžko vyhrát, a proto bylo nemoudré do ní vůbec jít.
· Jenže je před volbami, a to i jinak rozvážní muži jako Cyril Svoboda dělají nerozvážné věci.
· Učinit z víz politikum, volební téma, byl nesmysl, prvoplánově hloupý pokus vytáhnout ze zahraniční politiky něco, na čem by se dalo uhrát pár hlasů.
· A tak ministr uznal za nutné mluvit o zavedení víz vůči Kanaďanům, protože vždyť přece oni je po nás požadují.
· Navíc nejsou žádná supervelmoc jako Spojené státy, takže na ně můžeme s hrubou záplatou, s kterou si na Washington netroufneme.
· Pár týdnů po Kanadě Spojené státy, přijetí u ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové a zase víza. A nic.
· V té chvíli už asi Svoboda věděl, že je dohráno a že víza sice možná zrušena budou, ale jen pro jednu středoevropskou zemi. Spojené státy ocenily věrného spojence, dalo by se říci.
· Poláci skutečně věrným spojencem byli a jsou. Dvě velké zkoušky posledních let, Kosovo a Irák, potvrdily, že Poláci nejen chtějí být (jako mnozí další) pod ochrannými americkými křídly, ale když je zle, pomohou, jak mohou.
· To, že Poláci mají pod svým velením celou třetinu Iráku, není náhoda.
· Stejně jako podmínka v imigračním dodatku - nejméně 300 vojáků nasazených právě v irácké válce.
· I když ani Poláci ještě nemají vyhráno, jsou od zrušení víz na krok.
· Svoboda na hony. Svoji předvolební vízovou kampaň prohrál.
Bezvízový Svoboda
20. května 2006, Lidové noviny
Luboš Palata
Vnucování nerovných ekonomických a politických podmínek patří k základním projevům neokolonialismu. A my tu roli neokolonie - nebo jak to nazvat - hrajeme mizerně. Česká servilita je sice na slušné evropské úrovni, ale pořád to jaksi nestačí. Ani Poláci ještě nemají vyhráno.
Že bychom se vzepřeli a zavedli víza pro Američany také? Tak to je z říše fantazie. O hrdost už jsme přišli, mohli bychom přijít ještě o nějaké výhody. A o ochranná křídla.
Česká diplomacie prohrála bitvu o americká víza.
· Bitvu, kterou mohla těžko vyhrát, a proto bylo nemoudré do ní vůbec jít.
· Jenže je před volbami, a to i jinak rozvážní muži jako Cyril Svoboda dělají nerozvážné věci.
· Učinit z víz politikum, volební téma, byl nesmysl, prvoplánově hloupý pokus vytáhnout ze zahraniční politiky něco, na čem by se dalo uhrát pár hlasů.
· A tak ministr uznal za nutné mluvit o zavedení víz vůči Kanaďanům, protože vždyť přece oni je po nás požadují.
· Navíc nejsou žádná supervelmoc jako Spojené státy, takže na ně můžeme s hrubou záplatou, s kterou si na Washington netroufneme.
· Pár týdnů po Kanadě Spojené státy, přijetí u ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové a zase víza. A nic.
· V té chvíli už asi Svoboda věděl, že je dohráno a že víza sice možná zrušena budou, ale jen pro jednu středoevropskou zemi. Spojené státy ocenily věrného spojence, dalo by se říci.
· Poláci skutečně věrným spojencem byli a jsou. Dvě velké zkoušky posledních let, Kosovo a Irák, potvrdily, že Poláci nejen chtějí být (jako mnozí další) pod ochrannými americkými křídly, ale když je zle, pomohou, jak mohou.
· To, že Poláci mají pod svým velením celou třetinu Iráku, není náhoda.
· Stejně jako podmínka v imigračním dodatku - nejméně 300 vojáků nasazených právě v irácké válce.
· I když ani Poláci ještě nemají vyhráno, jsou od zrušení víz na krok.
· Svoboda na hony. Svoji předvolební vízovou kampaň prohrál.
Bezvízový Svoboda
20. května 2006, Lidové noviny
Luboš Palata
Vnucování nerovných ekonomických a politických podmínek patří k základním projevům neokolonialismu. A my tu roli neokolonie - nebo jak to nazvat - hrajeme mizerně. Česká servilita je sice na slušné evropské úrovni, ale pořád to jaksi nestačí. Ani Poláci ještě nemají vyhráno.
Že bychom se vzepřeli a zavedli víza pro Američany také? Tak to je z říše fantazie. O hrdost už jsme přišli, mohli bychom přijít ještě o nějaké výhody. A o ochranná křídla.
17 května, 2006
Dilema
Dnes v Lidových novinách:
O dopise íránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda prezidentu Georgi W. Bushovi je třeba uvažovat v několika rovinách.
· Můžeme jej považovat za trik, jak zdržovat jednání Rady bezpečnosti OSN o íránském porušování závazků, které pro Írán plynou ze smlouvy o nešíření jaderných zbraní.
· A demagogický tón dopisu může sloužit jen k uklidnění radikální části íránské veřejnosti, aby si zvykla na dialog s USA.
· Události vyjasní, která interpretace je správná.
· Úkolem Ameriky je definovat svou vlastní strategii a cíle, pokud jde o nejosudovější problém, před kterým dnes stojíme. Svět stojí před děsivou možností, že se jaderné zbraně stanou běžnou součástí výzbroje států a že skončí v rukou teroristů.
· Írán odmítl připustit mezinárodní kontrolu svého programu na obohacování uranu, a bez takové kontroly postrádá jakýkoli dohled nad zbraněmi smysl.
· Další a další setrvávání na mrtvém bodě by znamenalo, že mezinárodní společenství de facto přijímá nové členy do jaderného klubu.
· V Asii by to znamenalo téměř jisté přistoupení Jižní Koreje a Japonska do jaderného klubu.
· A na Blízkém východě by na toto pole mohly vstoupit státy jako Turecko, Egypt nebo dokonce Saúdská Arábie.
· V takové situaci by všechny významné průmyslové země považovaly jaderné zbraně za nepostradatelný symbol svého postavení.
· Řízení světa vyzbrojeného jadernými zbraněmi by bylo nekonečně složitější než bylo udržování zastrašovací rovnováhy mezi oběma supervelmocemi studené války.
· Soustředit se na změnu režimu jako na cestu k zastavení jaderných programů vznáší do problému zmatek. Spojené státy by měly být proti jaderným zbraním v Severní Koreji a Íránu bez ohledu na to, jaká vláda je vyrábí.
· Diplomacie vhodná pro odstranění jaderných programů se dá přirovnat k politice zadržování, která pomohla vyhrát studenou válku.
· Žádné preventivní napadání vnější bezpečnosti protivníka, ale pevný odpor vůči pokusům rozšiřovat moc nepřítele do zahraničí, a spoléhání se na to, že změnu režimu přivodí domácí síly.
Kauza Írán je jako začátek studené války
17. května 2006, Lidové noviny
HENRY A. KISSINGER, bývalý šéf americké diplomacie, bývalý ministr zahraničí USA
Spojené státy na konci druhé světové války nesežehly atomovkou tak parádním způsobem desetitísíce civilistů proto, aby předvedly na trhu nový výrobek k nabídnutí všem zájemcům. Naopak, monopol na atomovou zbraň je dobrým nástrojem k udržování celého světa v uctivé poslušnosti. Bohužel se nepodařilo výrobek zatajit před konkurencí, a něco se muselo přenechat spřáteleným komplicům. Ale teď už stojíme před děsivou možností, že jaderné zbraně už nebudou ve vlastnictví jen jedněch, ale všech možných státních teroristů. A mohly by se dostat do rukou i teroristům amatérům.
Násilím se to všechno uhlídat nedá. Osvědčená metoda podvracení, svrhávání a nahrazování režimů takovými, které nás za přiměřený úplatek oddaně milují, podle H. Kissingera má taky své mouchy. Je to vidět v Afghánistanu a Iráku, režim oddaný, ale kam noha šlápne, tam bouchne nějaká kapsle. A v tom Iránu by to mohlo být ještě horší.
Ale nejde zkorumpovat celou populaci, na to by padly všechny výnosy z toho co ti lidi vyprodukují a co jim vezmeme.
Sakra, kam se vrtnout, snad na jiné planety.Ale co tam naše korporace budou prodávat a komu, kde vemou levnou pracovní sílu...
O dopise íránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda prezidentu Georgi W. Bushovi je třeba uvažovat v několika rovinách.
· Můžeme jej považovat za trik, jak zdržovat jednání Rady bezpečnosti OSN o íránském porušování závazků, které pro Írán plynou ze smlouvy o nešíření jaderných zbraní.
· A demagogický tón dopisu může sloužit jen k uklidnění radikální části íránské veřejnosti, aby si zvykla na dialog s USA.
· Události vyjasní, která interpretace je správná.
· Úkolem Ameriky je definovat svou vlastní strategii a cíle, pokud jde o nejosudovější problém, před kterým dnes stojíme. Svět stojí před děsivou možností, že se jaderné zbraně stanou běžnou součástí výzbroje států a že skončí v rukou teroristů.
· Írán odmítl připustit mezinárodní kontrolu svého programu na obohacování uranu, a bez takové kontroly postrádá jakýkoli dohled nad zbraněmi smysl.
· Další a další setrvávání na mrtvém bodě by znamenalo, že mezinárodní společenství de facto přijímá nové členy do jaderného klubu.
· V Asii by to znamenalo téměř jisté přistoupení Jižní Koreje a Japonska do jaderného klubu.
· A na Blízkém východě by na toto pole mohly vstoupit státy jako Turecko, Egypt nebo dokonce Saúdská Arábie.
· V takové situaci by všechny významné průmyslové země považovaly jaderné zbraně za nepostradatelný symbol svého postavení.
· Řízení světa vyzbrojeného jadernými zbraněmi by bylo nekonečně složitější než bylo udržování zastrašovací rovnováhy mezi oběma supervelmocemi studené války.
· Soustředit se na změnu režimu jako na cestu k zastavení jaderných programů vznáší do problému zmatek. Spojené státy by měly být proti jaderným zbraním v Severní Koreji a Íránu bez ohledu na to, jaká vláda je vyrábí.
· Diplomacie vhodná pro odstranění jaderných programů se dá přirovnat k politice zadržování, která pomohla vyhrát studenou válku.
· Žádné preventivní napadání vnější bezpečnosti protivníka, ale pevný odpor vůči pokusům rozšiřovat moc nepřítele do zahraničí, a spoléhání se na to, že změnu režimu přivodí domácí síly.
Kauza Írán je jako začátek studené války
17. května 2006, Lidové noviny
HENRY A. KISSINGER, bývalý šéf americké diplomacie, bývalý ministr zahraničí USA
Spojené státy na konci druhé světové války nesežehly atomovkou tak parádním způsobem desetitísíce civilistů proto, aby předvedly na trhu nový výrobek k nabídnutí všem zájemcům. Naopak, monopol na atomovou zbraň je dobrým nástrojem k udržování celého světa v uctivé poslušnosti. Bohužel se nepodařilo výrobek zatajit před konkurencí, a něco se muselo přenechat spřáteleným komplicům. Ale teď už stojíme před děsivou možností, že jaderné zbraně už nebudou ve vlastnictví jen jedněch, ale všech možných státních teroristů. A mohly by se dostat do rukou i teroristům amatérům.
Násilím se to všechno uhlídat nedá. Osvědčená metoda podvracení, svrhávání a nahrazování režimů takovými, které nás za přiměřený úplatek oddaně milují, podle H. Kissingera má taky své mouchy. Je to vidět v Afghánistanu a Iráku, režim oddaný, ale kam noha šlápne, tam bouchne nějaká kapsle. A v tom Iránu by to mohlo být ještě horší.
Ale nejde zkorumpovat celou populaci, na to by padly všechny výnosy z toho co ti lidi vyprodukují a co jim vezmeme.
Sakra, kam se vrtnout, snad na jiné planety.Ale co tam naše korporace budou prodávat a komu, kde vemou levnou pracovní sílu...
16 května, 2006
Krok-sun-krok
Dnes v Lidových novinách:
Bez hluboké reflexe dědictví komunismu nemůže překvapit, že si s komunisty nevíme rady
· S tím, jak rostou v posledních letech preference i vliv komunistů, začíná sílit volání, aby se komunisté omluvili, změnili název a vůbec, aby se tak nějak zdemokratizovali.
· Dokonce se ozývají hlasy volající po zákazu KSČM.
· Shodou šťastných náhod a boje jiných národů nám spadla do klína pluralitní demokracie.
· Otevřely se nové možnosti a není divu, že se dědictvím komunismu nikdo nechtěl zabývat.
· Pokud jde o samotné komunisty, počátkem devadesátých let se všeobecně očekávalo jejich brzké vymření a vítězstvím opojení demokraté si byli jisti, že dokáží rezidua komunismu hravě porazit v demokratické soutěži.
· Komunisté sice postupně vymírají, nicméně KSČM má stále skoro 100 tisíc členů.
· Mladších šedesáti let jich sice není více než 25 tisíc, ale, pro srovnání, vládní ČSSD vykazuje 16 tisíc (všech) členů a ODS něco přes 20 tisíc.
· KSČM navíc chytře loví hlasy v kalných vodách sociální periferie, mezi tzv. "losery transformace", kteří se územně koncentrují hlavně v severních Čechách a na severní Moravě.
· Komunisté tedy minimálně z poloviny těží z chyb demokratů.
· A ti, když zjistili, že boj by byl těžší, než očekávali, začali postupně komunisty "respektovat" a dokonce se ucházet o jejich přízeň.
· Co to vlastně znamená být komunistou?
· Znamená to věřit, že rok 1989 představoval pouze tragickou historickou porážku prvního pokusu o nastolení socialismu.
· Logicky by tedy mohl následovat pokus druhý.
· Jestliže se tedy komunisté omluví či přejmenují, tak pouze z taktických důvodů, podle Leninovy zásady "krok vzad, dva kroky vpřed".
· Skutečně po nich máme chtít a žádat právě toto?
Marné na omluvu čekání
16. května 2006, Lidové noviny
Josef Mlejnek jr. politolog
Že si nevíme rady s komunisty? To by se snad dalo nějak vyřešit, jsou registrovaní, platí příspěvky. Horší je to s těmi jejich voliči. Jsou nenápadní, mlčenliví, ve voličských průzkumech se možná hlásí k ODS. A může jich být až dvacet procent. Když nám tou shodou šťastných náhod spadla pluralitní demokracie do klína, tak zřejmě změnu mlčky akceptovali ale dál si myslí na ty příští dva kroky vpřed. Nebylo by lepší zakázat ty voliče?
Bez hluboké reflexe dědictví komunismu nemůže překvapit, že si s komunisty nevíme rady
· S tím, jak rostou v posledních letech preference i vliv komunistů, začíná sílit volání, aby se komunisté omluvili, změnili název a vůbec, aby se tak nějak zdemokratizovali.
· Dokonce se ozývají hlasy volající po zákazu KSČM.
· Shodou šťastných náhod a boje jiných národů nám spadla do klína pluralitní demokracie.
· Otevřely se nové možnosti a není divu, že se dědictvím komunismu nikdo nechtěl zabývat.
· Pokud jde o samotné komunisty, počátkem devadesátých let se všeobecně očekávalo jejich brzké vymření a vítězstvím opojení demokraté si byli jisti, že dokáží rezidua komunismu hravě porazit v demokratické soutěži.
· Komunisté sice postupně vymírají, nicméně KSČM má stále skoro 100 tisíc členů.
· Mladších šedesáti let jich sice není více než 25 tisíc, ale, pro srovnání, vládní ČSSD vykazuje 16 tisíc (všech) členů a ODS něco přes 20 tisíc.
· KSČM navíc chytře loví hlasy v kalných vodách sociální periferie, mezi tzv. "losery transformace", kteří se územně koncentrují hlavně v severních Čechách a na severní Moravě.
· Komunisté tedy minimálně z poloviny těží z chyb demokratů.
· A ti, když zjistili, že boj by byl těžší, než očekávali, začali postupně komunisty "respektovat" a dokonce se ucházet o jejich přízeň.
· Co to vlastně znamená být komunistou?
· Znamená to věřit, že rok 1989 představoval pouze tragickou historickou porážku prvního pokusu o nastolení socialismu.
· Logicky by tedy mohl následovat pokus druhý.
· Jestliže se tedy komunisté omluví či přejmenují, tak pouze z taktických důvodů, podle Leninovy zásady "krok vzad, dva kroky vpřed".
· Skutečně po nich máme chtít a žádat právě toto?
Marné na omluvu čekání
16. května 2006, Lidové noviny
Josef Mlejnek jr. politolog
Že si nevíme rady s komunisty? To by se snad dalo nějak vyřešit, jsou registrovaní, platí příspěvky. Horší je to s těmi jejich voliči. Jsou nenápadní, mlčenliví, ve voličských průzkumech se možná hlásí k ODS. A může jich být až dvacet procent. Když nám tou shodou šťastných náhod spadla pluralitní demokracie do klína, tak zřejmě změnu mlčky akceptovali ale dál si myslí na ty příští dva kroky vpřed. Nebylo by lepší zakázat ty voliče?
Jednomyslně
Dnes v Lidových novinách:
Neumím si dost dobře představit jakým způsobem měl Václav Havel dosáhnout zákazu komunistické strany v naší zemi.
· Pokud mě paměť neklame, tak Václav Havel se stal prezidentem po zvolení tehdejším Národním shromážděním.
· Paní inženýrka se patrně domnívá, že po svém zvolení měl V. Havel vydat nějaký dekret o zákazu komunistů. Něco na způsob dekretů E. Beneše?
· Nebo měl vyzvat národ ke konečnému vyřízení účtů s komunisty?
· To všechno v době, kdy všechna ministerstva byla prakticky v komunistických rukou?
· Kdy armáda byla komunistická a tehdejší policie jakbysmet?
· Bylo snad vinou Václava Havla, že ani jedna strana, která se dostala do poslanecké sněmovny neměla zákaz komunistů ve svém programu?
· Bylo snad vinou Václava Havla, že předseda vítězné strany naopak varoval před fanatickým antikomunismem?
· Že prohlásil, že komunismus byl sice špatný, ale že komunisté za nic nemohli?
· Nebo to bude tím, že komunistů u nás byly asi dva miliony, to znamená dva miliony voličů, protože komunistou se člověk může stát až při dosažení plnoletosti?
· Takže si myslím, že vinit Václava Havla z toho, že u nás máme komunisty, je pláč na nesprávném hrobě.
Pláč na nesprávném hrobě
16. května 2006
Ad LN 15. 5.: Havel je statečný, ale s komunisty to nezvládl
Jan Pravda, Velký Borek
Václav Havel jako novopečený prezident po volbě vystoupil na balkon na nádvoří pražského hradu a pochlubil se, že byl právě zvolen jednomyslně…
Neslušelo by se v tuto slavnostní a dojemnou chvíli odebrat se do své nové, útulné prezidentské kanceláře a svým prvním dekretem zakázat komunisty. Vždyť to byl stále ještě ten starý dobrý komunistický parlament, který ho právě jednomyslně zvolil. Asi zase nedávali pozor, jaký bod je zrovna na programu.
Neumím si dost dobře představit jakým způsobem měl Václav Havel dosáhnout zákazu komunistické strany v naší zemi.
· Pokud mě paměť neklame, tak Václav Havel se stal prezidentem po zvolení tehdejším Národním shromážděním.
· Paní inženýrka se patrně domnívá, že po svém zvolení měl V. Havel vydat nějaký dekret o zákazu komunistů. Něco na způsob dekretů E. Beneše?
· Nebo měl vyzvat národ ke konečnému vyřízení účtů s komunisty?
· To všechno v době, kdy všechna ministerstva byla prakticky v komunistických rukou?
· Kdy armáda byla komunistická a tehdejší policie jakbysmet?
· Bylo snad vinou Václava Havla, že ani jedna strana, která se dostala do poslanecké sněmovny neměla zákaz komunistů ve svém programu?
· Bylo snad vinou Václava Havla, že předseda vítězné strany naopak varoval před fanatickým antikomunismem?
· Že prohlásil, že komunismus byl sice špatný, ale že komunisté za nic nemohli?
· Nebo to bude tím, že komunistů u nás byly asi dva miliony, to znamená dva miliony voličů, protože komunistou se člověk může stát až při dosažení plnoletosti?
· Takže si myslím, že vinit Václava Havla z toho, že u nás máme komunisty, je pláč na nesprávném hrobě.
Pláč na nesprávném hrobě
16. května 2006
Ad LN 15. 5.: Havel je statečný, ale s komunisty to nezvládl
Jan Pravda, Velký Borek
Václav Havel jako novopečený prezident po volbě vystoupil na balkon na nádvoří pražského hradu a pochlubil se, že byl právě zvolen jednomyslně…
Neslušelo by se v tuto slavnostní a dojemnou chvíli odebrat se do své nové, útulné prezidentské kanceláře a svým prvním dekretem zakázat komunisty. Vždyť to byl stále ještě ten starý dobrý komunistický parlament, který ho právě jednomyslně zvolil. Asi zase nedávali pozor, jaký bod je zrovna na programu.
15 května, 2006
Která bije?
Dnes v Lidových novinách:
Ruský prezident Putin se vysmívá Američanům a Česko neví, která bije
· Americký viceprezident Dick Cheney počátkem května napadl ve Vilniusu nedemokratickou politiku ruského prezidenta Vladimira Putina, a poté odlétl do Kazachstánu, aby obdivoval „vůdcovské“ kvality tamního diktátora Nazarbajeva.
· Putin se tím dosud baví. „Pokud nebudeme strkat nos do cizích věcí a vyhlašovat celý svět za sféru svého vlivu, pak máme zcela dostatečné zdroje, abychom mohli absolutně spolehlivě garantovat naši bezpečnost bez ohledu na jakékoliv tam ty jejich perspektivní plány,“ vysmál se při víkendovém odpočinku v Soči snaze amerických stratégů čelit jeho zahraničněpolitické ofenzivě, při níž strká stejně jako oni nos kdekam.
· A ujistil, že svým projevem o stavu Ruské federace, v němž reagoval na Cheneyovu pohrůžku zmrazení vztahů s Ruskem, nevyhlásil studenou válku.
· Na první poslech to zní logicky. Co je špatného na tom, když sebejistý prezident zažertuje, že je na čase, aby skončila doba, kdy „soudruh vlk“ - rozuměj Spojené státy -jen žral, koho chtěl, a nikoho neposlouchal?
· A proč se vzrušovat, když se věnuje při líčení svých představ i armádě?
· Putinovou strategií je tak zvaná asymetrická reakce, která má zneškodnit nové generace amerických nosičů jaderných zbraní za zlomek toho, co Washington zaplatí za jejich vývoj.
· Těžko v této souvislost nevzpomenout na bonmot senátora Karla Schwarzenberga vyslovený při polemice s kritiky ruské zahraniční politiky vůči Česku: „Putin má toho času velice dobré karty v ruce a byl by pitomec, kdyby s nimi nehrál. “
· K tomu je nutné dodat, že Evropská unie včetně Česka by byla ještě větším pitomcem, pokud by odmítala možnost do jeho karet nahlédnout a pak je správně přebíjet. Čím razantněji, tím lépe.
· Což znamená, že nebude a priori blokovat ruskou snahu o těsnější partnerství.
· A současně odolá periodicky sílícímu pokušení vyřadit ze hry Ameriku.
Jen počkej, vlku!
15. května 2006, Lidové noviny
Pavel Máša, novinář
Nejvyšší Dyzajnér podle svého Inteligentího Plánu umístil ropu a plyn i do zemí jako Rusko, které lze jen obtížně přepadnout silou. Co s tím? Nejjednodušší by bylo korumpovat místní diktátory z výtěžku jejich vlastních surovin. Takový diktátor ale není úplně bezpečná investice. S dostatečnými zdroji energie za zády může dostat pokušení kopírovat nás a strkat nos do cizích věcí a vyhlašovat celý svět za sféru svého vlivu. Nabízí se demokracie jako mnohem spolehlivější nástroj neokolonialismu. Pomocí demokracie, kde diktuje podmínky ten finančně nejsilnější, mohou nadnárodní korporace spolehlivě čerpat zisky z cizích zdrojů. Tato forma diktatury se nejlépe hodí pro ziskovody v globálním měřítku.
Vyvstává však poněkud znepokojující otázka. Že Nejvyšší Dyzajnér rozmístil zásoby ropy a plynu po světě tak podivně, je projevem toho, že je to nekvalifikovaný debil, nebo v tom byl nějaký skutečně Inteligentní záměr? Co když tu roli vůdčího světového diktátora a parazita nemá hrát do budoucna Amerika ale Rusko? EU a Česko si nejsou jisti, která vlastně bije. Lidové noviny a Pavel Máša však nepochybují a toho pravého vlka nakonec dostanou!
Ruský prezident Putin se vysmívá Američanům a Česko neví, která bije
· Americký viceprezident Dick Cheney počátkem května napadl ve Vilniusu nedemokratickou politiku ruského prezidenta Vladimira Putina, a poté odlétl do Kazachstánu, aby obdivoval „vůdcovské“ kvality tamního diktátora Nazarbajeva.
· Putin se tím dosud baví. „Pokud nebudeme strkat nos do cizích věcí a vyhlašovat celý svět za sféru svého vlivu, pak máme zcela dostatečné zdroje, abychom mohli absolutně spolehlivě garantovat naši bezpečnost bez ohledu na jakékoliv tam ty jejich perspektivní plány,“ vysmál se při víkendovém odpočinku v Soči snaze amerických stratégů čelit jeho zahraničněpolitické ofenzivě, při níž strká stejně jako oni nos kdekam.
· A ujistil, že svým projevem o stavu Ruské federace, v němž reagoval na Cheneyovu pohrůžku zmrazení vztahů s Ruskem, nevyhlásil studenou válku.
· Na první poslech to zní logicky. Co je špatného na tom, když sebejistý prezident zažertuje, že je na čase, aby skončila doba, kdy „soudruh vlk“ - rozuměj Spojené státy -jen žral, koho chtěl, a nikoho neposlouchal?
· A proč se vzrušovat, když se věnuje při líčení svých představ i armádě?
· Putinovou strategií je tak zvaná asymetrická reakce, která má zneškodnit nové generace amerických nosičů jaderných zbraní za zlomek toho, co Washington zaplatí za jejich vývoj.
· Těžko v této souvislost nevzpomenout na bonmot senátora Karla Schwarzenberga vyslovený při polemice s kritiky ruské zahraniční politiky vůči Česku: „Putin má toho času velice dobré karty v ruce a byl by pitomec, kdyby s nimi nehrál. “
· K tomu je nutné dodat, že Evropská unie včetně Česka by byla ještě větším pitomcem, pokud by odmítala možnost do jeho karet nahlédnout a pak je správně přebíjet. Čím razantněji, tím lépe.
· Což znamená, že nebude a priori blokovat ruskou snahu o těsnější partnerství.
· A současně odolá periodicky sílícímu pokušení vyřadit ze hry Ameriku.
Jen počkej, vlku!
15. května 2006, Lidové noviny
Pavel Máša, novinář
Nejvyšší Dyzajnér podle svého Inteligentího Plánu umístil ropu a plyn i do zemí jako Rusko, které lze jen obtížně přepadnout silou. Co s tím? Nejjednodušší by bylo korumpovat místní diktátory z výtěžku jejich vlastních surovin. Takový diktátor ale není úplně bezpečná investice. S dostatečnými zdroji energie za zády může dostat pokušení kopírovat nás a strkat nos do cizích věcí a vyhlašovat celý svět za sféru svého vlivu. Nabízí se demokracie jako mnohem spolehlivější nástroj neokolonialismu. Pomocí demokracie, kde diktuje podmínky ten finančně nejsilnější, mohou nadnárodní korporace spolehlivě čerpat zisky z cizích zdrojů. Tato forma diktatury se nejlépe hodí pro ziskovody v globálním měřítku.
Vyvstává však poněkud znepokojující otázka. Že Nejvyšší Dyzajnér rozmístil zásoby ropy a plynu po světě tak podivně, je projevem toho, že je to nekvalifikovaný debil, nebo v tom byl nějaký skutečně Inteligentní záměr? Co když tu roli vůdčího světového diktátora a parazita nemá hrát do budoucna Amerika ale Rusko? EU a Česko si nejsou jisti, která vlastně bije. Lidové noviny a Pavel Máša však nepochybují a toho pravého vlka nakonec dostanou!
14 května, 2006
Spřátelení neokolonizátoři
Dnes v Lidových novinách:
Česká republika žije stále ve stínu „sarajevského atentátu“ roku 1997
· O tom, co se vlastně stalo v roce 1997, pořád ještě více méně jen tušíme, než víme.
· Člověk nemusí být příznivcem spiknutí, aby nepochopil, že Václav Klaus byl tehdy odstaven od moci.
· Pokud to byla akce zahraničních tajných služeb dnes spřátelených zemí, což si někteří lidé stále myslí, pak to byla operace zbabraná a přinejlepším nedotažená.
· Komu a proč začal Václav Klaus tak vadit, že musel být „odejit“?
· Podle mytologie ODS byl klíčovou osobou celého „sarajevského atentátu“ právě Václav Havel. Seriózně to však dodnes nelze potvrdit ani vyvrátit, přes mnoho drobných detailů, které tuto tezi podporují.
· Souboj dvou Václavů se přenáší i do předvolební kampaně a bude hrát velkou roli i v době povolební.
Válka prezidentů
13. května 2006, Lidové noviny
Luboš Palata, redaktor LN
Pokud Václav Klaus byl v r.1997 odstaven akcí zahraničních tajných služeb dnes spřátelených zemí, pak to podle L.Palaty byla jen zbabraná a přinejmenším nedotažená operace. Ani ho nenapadne poukázat na nepřípustné zasahování do našich vnitřních záležitostí. Klaus začal někomu vadit a musel být "odejít", a podle mytologie ODS byl klíčovou osobou "sarajevského atentátu" Václav Havel. Toho si dnes spřátelené zahraničí už jednou vybralo jako hlavní figuru pro podvratnou činnost proti komunistickému režimu.
Je tomu třeba rozumět tak, že nucené "odejítí" vadících osob, nebo nastolení hodících se po letošních parlamentních volbách, bude výsledkem úspěšné nebo zbabrané operace zahraničních (dnes spřátelených) služeb, i když to bude navenek vypadat jako projev vůle voličů v demokratických volbách? Pak zřejmě nic neztrácí na aktuálnosti staré poučky, že dosazování loutkových vlád, oddaných imperialistickým (dnes spřáteleným) státům a zájmům jejich monopolů (dnes příjemcům našich lákavých investičních pobídek) patří k základním metodám neokolonialismu.
Česká republika žije stále ve stínu „sarajevského atentátu“ roku 1997
· O tom, co se vlastně stalo v roce 1997, pořád ještě více méně jen tušíme, než víme.
· Člověk nemusí být příznivcem spiknutí, aby nepochopil, že Václav Klaus byl tehdy odstaven od moci.
· Pokud to byla akce zahraničních tajných služeb dnes spřátelených zemí, což si někteří lidé stále myslí, pak to byla operace zbabraná a přinejlepším nedotažená.
· Komu a proč začal Václav Klaus tak vadit, že musel být „odejit“?
· Podle mytologie ODS byl klíčovou osobou celého „sarajevského atentátu“ právě Václav Havel. Seriózně to však dodnes nelze potvrdit ani vyvrátit, přes mnoho drobných detailů, které tuto tezi podporují.
· Souboj dvou Václavů se přenáší i do předvolební kampaně a bude hrát velkou roli i v době povolební.
Válka prezidentů
13. května 2006, Lidové noviny
Luboš Palata, redaktor LN
Pokud Václav Klaus byl v r.1997 odstaven akcí zahraničních tajných služeb dnes spřátelených zemí, pak to podle L.Palaty byla jen zbabraná a přinejmenším nedotažená operace. Ani ho nenapadne poukázat na nepřípustné zasahování do našich vnitřních záležitostí. Klaus začal někomu vadit a musel být "odejít", a podle mytologie ODS byl klíčovou osobou "sarajevského atentátu" Václav Havel. Toho si dnes spřátelené zahraničí už jednou vybralo jako hlavní figuru pro podvratnou činnost proti komunistickému režimu.
Je tomu třeba rozumět tak, že nucené "odejítí" vadících osob, nebo nastolení hodících se po letošních parlamentních volbách, bude výsledkem úspěšné nebo zbabrané operace zahraničních (dnes spřátelených) služeb, i když to bude navenek vypadat jako projev vůle voličů v demokratických volbách? Pak zřejmě nic neztrácí na aktuálnosti staré poučky, že dosazování loutkových vlád, oddaných imperialistickým (dnes spřáteleným) státům a zájmům jejich monopolů (dnes příjemcům našich lákavých investičních pobídek) patří k základním metodám neokolonialismu.
13 května, 2006
Poslední ať nechá rožnuto
Dnes v Lidových novinách:
To, že by komunisté dnes vyhráli parlamentní volby, zatím zůstává fikcí. Jak by to ale vypadalo, kdyby KSČM jednou volby skutečně vyhrála? Nastal by opravdu důvod k panice?
· Měli by se Češi zachovat podle slavného volebního titulku britského deníku The Sun: „Mohl by poslední člověk na odchodu ze země laskavě zhasnout“?
· Překvapivé je, že komunisté už dnes mají detailní plány na převzetí země. „První věc, kterou bych udělal, kdybych vyhrál volby, by bylo sestavení vlády národní shody,“ popisuje svou strategii předseda komunistů Vojtěch Filip. „Jednal bych o ní se všemi stranami. Pak bych se dohodl na další orientaci země.“
· Slovy „další orientace země“ má Filip na mysli především ekonomickou transformaci. Ta by spočívala hlavně v orientaci na nové trhy, zavedení speciálních daní a postupné zvedání sociálních dávek.
· Podle ekonomů by byl ale výsledek vlády komunistů opačný. Česko by se dostalo do mezinárodní izolace, zvedala by se byrokracie a zemi by postupně opouštěly bohaté firmy
· Pokud by ve volbách zvítězili komunisté, smůlu by měli bohatí.
· „Počítáme s tím, že bychom zavedli větší progresivitu daní,“ vypočítává ekonomický expert komunistů Jiří Dolejš.
· Komunisté by zavedli i daň z luxusu
· Komunisté počítají, že by Česku otevřely nové trhy. Dolejš jmenuje Čínu, Latinskou Ameriku včetně Kuby a Střední Asii. Předseda Filip doplňuje také Kazachstán.
· „Orientace na podobné země by byla asi v konfliktu s plány Evropské unie. Dá se počítat, že EU by na nás tlačila a roztočila by se spirála problémů,“ uvažuje analytik Münich.
· Jak daleko by komunisté asi zašli, se dá dnes jen těžko odhadnout.
Poslední ať za sebou zhasne...
13. května 2006, Lidové noviny
LUKÁŠ DOLANSKÝ
Kdyby komunisti vyhráli parlamentní volby (jak zní téma), bylo by to proto, že většina voličů si to přála, přes nepříliš vydařený první pokus o socialismus. Kapitalismus by sestoupil do druhé ligy. No a? To je ve sportu běžné, proč ne v demokracii? Poslední bohatý, neschopný žít bez dalšího růstu růstu svého bohatství, na odchodu ze země by laskavě nechal světla rozsvícena, neboť nejméně ta většina voličů by zůstala, pak nějací disidenti, a ovšem i ti byrokrati množící se s nárůstem byrokracie.
Co s tím? No přece embargo, financování propagandy a podvratné činnosti, podpora těch disidentů, a takové ty známé věci...
To, že by komunisté dnes vyhráli parlamentní volby, zatím zůstává fikcí. Jak by to ale vypadalo, kdyby KSČM jednou volby skutečně vyhrála? Nastal by opravdu důvod k panice?
· Měli by se Češi zachovat podle slavného volebního titulku britského deníku The Sun: „Mohl by poslední člověk na odchodu ze země laskavě zhasnout“?
· Překvapivé je, že komunisté už dnes mají detailní plány na převzetí země. „První věc, kterou bych udělal, kdybych vyhrál volby, by bylo sestavení vlády národní shody,“ popisuje svou strategii předseda komunistů Vojtěch Filip. „Jednal bych o ní se všemi stranami. Pak bych se dohodl na další orientaci země.“
· Slovy „další orientace země“ má Filip na mysli především ekonomickou transformaci. Ta by spočívala hlavně v orientaci na nové trhy, zavedení speciálních daní a postupné zvedání sociálních dávek.
· Podle ekonomů by byl ale výsledek vlády komunistů opačný. Česko by se dostalo do mezinárodní izolace, zvedala by se byrokracie a zemi by postupně opouštěly bohaté firmy
· Pokud by ve volbách zvítězili komunisté, smůlu by měli bohatí.
· „Počítáme s tím, že bychom zavedli větší progresivitu daní,“ vypočítává ekonomický expert komunistů Jiří Dolejš.
· Komunisté by zavedli i daň z luxusu
· Komunisté počítají, že by Česku otevřely nové trhy. Dolejš jmenuje Čínu, Latinskou Ameriku včetně Kuby a Střední Asii. Předseda Filip doplňuje také Kazachstán.
· „Orientace na podobné země by byla asi v konfliktu s plány Evropské unie. Dá se počítat, že EU by na nás tlačila a roztočila by se spirála problémů,“ uvažuje analytik Münich.
· Jak daleko by komunisté asi zašli, se dá dnes jen těžko odhadnout.
Poslední ať za sebou zhasne...
13. května 2006, Lidové noviny
LUKÁŠ DOLANSKÝ
Kdyby komunisti vyhráli parlamentní volby (jak zní téma), bylo by to proto, že většina voličů si to přála, přes nepříliš vydařený první pokus o socialismus. Kapitalismus by sestoupil do druhé ligy. No a? To je ve sportu běžné, proč ne v demokracii? Poslední bohatý, neschopný žít bez dalšího růstu růstu svého bohatství, na odchodu ze země by laskavě nechal světla rozsvícena, neboť nejméně ta většina voličů by zůstala, pak nějací disidenti, a ovšem i ti byrokrati množící se s nárůstem byrokracie.
Co s tím? No přece embargo, financování propagandy a podvratné činnosti, podpora těch disidentů, a takové ty známé věci...
10 května, 2006
Radostně proti svým zájmům
Dnes v Lidových novinách:
Předvolební kampaň ČSSD vrcholí dalším mimořádně nevkusným gestem.
Viktor Kožený ”láká” občany na rovnou daň ODS.
· Po zavádějících bilboardech ODS minus, které řada zejména starších občanů pochopila jako skutečnou hrozbu ODS co se stane po volbách, přichází další strašák.
· ČSSD posunula hranice politické hrubosti a nevkusu zase o kus dál.
· Sociální demokraté postavili svoji kampaň na tom nejprimitivnějším co je v českém národě, závisti, strachu a zápecnictví.
· A říkají si, náš lid je závistivý, nepřejícný a hloupý. Vystrašíme je chudobou a popudíme proti milionářům.
· Koho nevystrašíme, toho koupíme státním příspěvkem úplně na cokoliv.
· Potřeba antikampaně a strašení napovídá vnímavému voliči, že za celých osm let vlády ČSSD zde není dost témat a úspěchů, kterými by mohla strana pokrýt své bilboardy.
· Lze jen doufat, že český národ vystaví při volbách účet všem stranám za jejich aktivitu, ne za strašení čímkoliv a kýmkoliv.
Proti milionářům a sociálním necitům
Lidové noviny 10. května 2006
Ad LN 4. 5.: Klaus kritizoval negativní kampaň
MUDr. Matija Šnuderl, msnud@centrum.cz
Chovatel má svým způsobem docela rád králíky, které pěstuje kvůli masu a kožešině, avšak nemíní jim poskytovat životní podmínky lepší, než je nezbytně nutné. To aby jeho zisk byl maximální.
Podobně je na tom každý zaměstnavatel se svými zaměstnanci. Nepříjemné je, že zaměstnanci bránící se prodávat svou kůži co nejlaciněji a žít na životním minimu (optimální stav z hlediska „chovatele“), jsou zároveň voliči v blížících se volbách.
Nestačí proto jen doufat spolu s MUDr.M.Šnuderlem, že každý takový volič potlačí svoji odpornou českou vlastnost primitivní závisti a strany hájící jeho zájmy (za posouvání hranice hrubosti a nevkus ad absurdum) pošle ve volbách k vodě. Vyžaduje to naopak přímo vědecky i umělecky propracované metody manipulace tak, aby vnímavý volič přijal aspoň dočasně za svůj vlastní zájem milionářů a sociálních necitů. Po volbách se může jít zase klouzat.
Předvolební kampaň ČSSD vrcholí dalším mimořádně nevkusným gestem.
Viktor Kožený ”láká” občany na rovnou daň ODS.
· Po zavádějících bilboardech ODS minus, které řada zejména starších občanů pochopila jako skutečnou hrozbu ODS co se stane po volbách, přichází další strašák.
· ČSSD posunula hranice politické hrubosti a nevkusu zase o kus dál.
· Sociální demokraté postavili svoji kampaň na tom nejprimitivnějším co je v českém národě, závisti, strachu a zápecnictví.
· A říkají si, náš lid je závistivý, nepřejícný a hloupý. Vystrašíme je chudobou a popudíme proti milionářům.
· Koho nevystrašíme, toho koupíme státním příspěvkem úplně na cokoliv.
· Potřeba antikampaně a strašení napovídá vnímavému voliči, že za celých osm let vlády ČSSD zde není dost témat a úspěchů, kterými by mohla strana pokrýt své bilboardy.
· Lze jen doufat, že český národ vystaví při volbách účet všem stranám za jejich aktivitu, ne za strašení čímkoliv a kýmkoliv.
Proti milionářům a sociálním necitům
Lidové noviny 10. května 2006
Ad LN 4. 5.: Klaus kritizoval negativní kampaň
MUDr. Matija Šnuderl, msnud@centrum.cz
Chovatel má svým způsobem docela rád králíky, které pěstuje kvůli masu a kožešině, avšak nemíní jim poskytovat životní podmínky lepší, než je nezbytně nutné. To aby jeho zisk byl maximální.
Podobně je na tom každý zaměstnavatel se svými zaměstnanci. Nepříjemné je, že zaměstnanci bránící se prodávat svou kůži co nejlaciněji a žít na životním minimu (optimální stav z hlediska „chovatele“), jsou zároveň voliči v blížících se volbách.
Nestačí proto jen doufat spolu s MUDr.M.Šnuderlem, že každý takový volič potlačí svoji odpornou českou vlastnost primitivní závisti a strany hájící jeho zájmy (za posouvání hranice hrubosti a nevkus ad absurdum) pošle ve volbách k vodě. Vyžaduje to naopak přímo vědecky i umělecky propracované metody manipulace tak, aby vnímavý volič přijal aspoň dočasně za svůj vlastní zájem milionářů a sociálních necitů. Po volbách se může jít zase klouzat.
09 května, 2006
Drobné za miliardu
Dnes v Lidových novinách:
Ministra financí Bohuslava Sobotku v těchto dnech prošetřuje policie.
· Finanční policie prověřuje trestní oznámení Vlastimila Tlustého z ODS, že chtěl Sobotka stát připravit o 11 miliard korun ve prospěch soukromé banky ČSOB.
· Sobotka dosud veškerá obvinění z intervence ve prospěch ČSOB popíral a možnost transakce „11 miliard za korunu“ poté, co o ní začala informovat média, bagatelizoval jako „jednu z variant“.
· Nyní jej usvědčuje přímo jeden z oficiálních účastníků schůzek, na kterých se mělo o sporné transakci jednat - člen představenstva České konsolidační agentury (ČKA) Mojmír Hampl. Ten v Sobotkův neprospěch vypovídal na policii a svoji verzi popsal i LN.
· V den Hampovy výpovědi na policii ministr financí oznámil, že navrhne Hamplovo odvolání z představenstva ČKA. Oficiálně proto, že z dceřiné společnosti konsolidační agentury IMOB -kde je Hampl v představenstvu -byla šéfem IMOB Janem Šikem převedena půlmiliarda korun na zahraniční účet a není jisté, zda stát peníze dostane zpět.
· Hampl veškerou vinu odmítá a své odvolání si vysvětluje tím, že „pravým důvodem vzteku pana ministra na mě“ bylo právě to, že pomohl znemožnit transakci mezi ČKA a ČSOB „11 miliard za korunu“, kterou chtěl Sobotka uskutečnit. To ovšem zase odmítá ministr.
Manažer usvědčuje Sobotku
Lidové noviny 9. května 2006
Petr Kolář, Lidové Noviny
Miliarda sem, miliarda tam. Ministr financí ani člen představenstva ČKA se však bát nemusí. Když se ztratí, vytunelují, vytransaktují miliardy, tak to se slušní aktéři nezavírají.
Hůř by dopadl pan Sobotka nebo Hampl, kdyby si odnesli něco bez zaplacení ze samošky. Mohlo by se to stát, ne že ne. Třeba kdyby měli děsnej hlad a pokladní neměla zrovna na miliardu nazpátek.
Ministra financí Bohuslava Sobotku v těchto dnech prošetřuje policie.
· Finanční policie prověřuje trestní oznámení Vlastimila Tlustého z ODS, že chtěl Sobotka stát připravit o 11 miliard korun ve prospěch soukromé banky ČSOB.
· Sobotka dosud veškerá obvinění z intervence ve prospěch ČSOB popíral a možnost transakce „11 miliard za korunu“ poté, co o ní začala informovat média, bagatelizoval jako „jednu z variant“.
· Nyní jej usvědčuje přímo jeden z oficiálních účastníků schůzek, na kterých se mělo o sporné transakci jednat - člen představenstva České konsolidační agentury (ČKA) Mojmír Hampl. Ten v Sobotkův neprospěch vypovídal na policii a svoji verzi popsal i LN.
· V den Hampovy výpovědi na policii ministr financí oznámil, že navrhne Hamplovo odvolání z představenstva ČKA. Oficiálně proto, že z dceřiné společnosti konsolidační agentury IMOB -kde je Hampl v představenstvu -byla šéfem IMOB Janem Šikem převedena půlmiliarda korun na zahraniční účet a není jisté, zda stát peníze dostane zpět.
· Hampl veškerou vinu odmítá a své odvolání si vysvětluje tím, že „pravým důvodem vzteku pana ministra na mě“ bylo právě to, že pomohl znemožnit transakci mezi ČKA a ČSOB „11 miliard za korunu“, kterou chtěl Sobotka uskutečnit. To ovšem zase odmítá ministr.
Manažer usvědčuje Sobotku
Lidové noviny 9. května 2006
Petr Kolář, Lidové Noviny
Miliarda sem, miliarda tam. Ministr financí ani člen představenstva ČKA se však bát nemusí. Když se ztratí, vytunelují, vytransaktují miliardy, tak to se slušní aktéři nezavírají.
Hůř by dopadl pan Sobotka nebo Hampl, kdyby si odnesli něco bez zaplacení ze samošky. Mohlo by se to stát, ne že ne. Třeba kdyby měli děsnej hlad a pokladní neměla zrovna na miliardu nazpátek.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)