Variace na Poučeni z krizového vývoje

Dnes v Lidových novinách:

Tak jsme se včera od Jiřího Paroubka dozvěděli, proč se mýlí kritici soudící, že nástup vlády Jana Fischera pošle české předsednictví Evropské unie do kytiček.

• Jako důkaz použil politik, který se už už třese na premiérské křeslo, v televizních Otázkách Václava Moravce skutečnost, že místo „diletantského diplomata" Alexandra Vondry bude unijní záležitosti řídit „špičkový" diplomat Štefan Füle a ministerstvo zahraničí pak stejně ostřílený Jan Kohout.
• Přímočarost, s jakou Paroubek postavil do protikladu někdejšího disidenta Vondru a dva exkomunisty, je neomalená, ve svých důsledcích až nebezpečná.
• Vůči Vondrově jestřábí politice lze mít výhrady, v žádném případě ho ale nelze označovat za diletanta.
• Füle a Kohout jsou z jiného hnízda.
• Kreativita a zásadovost je minuly obloukem, zato dokazují pevnost kariéristického úchopu.
• K němu v dobách totalitního režimu Gustáva Husáka vedle nezbytného členství v komunistické straně patřila i ochota projít kovárnou sovětských diplomatických kádrů, Moskevským státním institutem mezinárodních vztahů (MGIMO).
• Spolu s designovaným premiérem Fischerem budou zemi vládnout hned tři husákovští kádři.
• A to dost možná, jak tvrdí novinář Jan Čulík ve své polemice s Lidovými novinami, za situace, kdy je „většině národa po dvaceti letech už jaksi jedno, že někdo studoval začátkem osmdesátých let v Moskvě".
  
• Příznačné je, že už před devíti lety, kdy Petruška Šustrová v LN kritizovala lustrační zákon, který nechal stranou právě „mgimáky", jí údajně tehdejší pracovníci ministerstva zahraničí vyjadřovali podporu, nicméně nechtěli, aby je jmenovala.
• Dnes by to platilo dvojnásob – některé Moskvou proškolené diplomaty najdeme v křesle velvyslance, ředitele sekce či odboru.
• Zákony stmelené smečky hájící své pozice neplatí vždy – sovětská zkušenost plodila i různice.
  
• Ještě za časů ministra Jiřího Dienstbiera se tradovalo, že rivalita dvou vysokých úředníků z řad „mgimáků“ (mimochodem profesionálně skutečně zdatných) pramení ze skutečnosti, že je naverbovaly konkurenční tajné služby (GRU a KGB).
  

Normalizace české diplomacie
Lidové noviny, 20. dubna 2009
Pavel Máša
http://www.lidovky.cz/normalizace-ceske-diplomacie-diy-/ln_nazory.asp?c=A090420_084402_ln_nazory_tai

Ti mgimáci byli mimochodem skutečně profesionálně zdatní, učí Z.Petráček. Však jinak by je zřejmě konkurenční tajné služby do strany nenavrhovaly, neboť kromě dělnických kádrů prý nebrali každého.

Když někdo z morálně devastovaného národa nebyl zdatný jako mgimáci, mohl se stát disidentem (proto asi tehdy nebyla ta nezaměstnanost), po revoluci se ujmout řízení kapitalismu, a dovést jej zdárně až do současné krizové situace.

Jest tomu rozumět tak, že většině národa, poučené z krizového vývoje po dvaceti letech, už to jaksi není jedno, a tak naši a unijní politiku budou po nástupu nové vlády řídit kádry z husákovsko-sovětské líhně…?