Život skrze jiné lidi

Dnes v novinách:

Za to, že inteligentním způsobem konali dobro, že přepsali politiku, že učinili milosrdenství modernějším a naději strategičtější a že nás ostatní vyzvali, abychom je následovali, jsou Bill a Melinda Gatesovi a Bono osobnostmi roku časopisu Time.
· Nebyli tedy zvoleni za to, čeho dosáhli ve svém oboru.
· Znamená to, že Gates není morálně ušlechtilý tím, že vydělává peníze, ale tím, že se jich vzdává?
· Za morální se dnes nepovažuje to, co by každý člověk měl dělat - tedy úsilí člověka postarat se o svůj vlastní úspěšný život. Morální údajně není hodnoty vytvářet, ale vzdávat se jich ve prospěch ostatních.
· Ale proč se za morální nepovažuje každodenní chození do práce, vydělávání peněz ať už jde o podnikatele, či zaměstnance? Vždyť přesně toto je potřeba, aby se člověk nechoval jako parazit, aby spokojeně a úspěšně žil na tomto světě. Každý ví, že hodnoty, které potřebujeme a z nichž máme užitek, je třeba vyrobit.
· Proč se tedy jako dobro nevyzdvihuje schopnost produkovat, ale charita, která je reakcí na něčí neschopnost a nemohoucnost, a tedy reakcí na nenormální situaci člověka?
· Zdůrazňování charity je výrazem pokroucené morálky našeho světa, morálky, která nám říká, jak pomáhat žít, ale ne jak žít. Nabádá nás žít vlastní život skrze jiné lidi.

Važme si Billa Gatese, ale ne kvůli charitě
30. prosince 2005, Lidové noviny
Jiří Kinkor, ekonom, Galtův institut

Byl by to správný morální požadavek aby každý pracoval, pokud ovšem by to mohlo být každého svobodné rozhodnutí. V systému, který vylučuje plnou zaměstnanost však takový požadavek je falešný. Nezaměstnanost je jedním ze základních pilířů kapitalismu. Nezaměstnaní tlačí i na ty nejnižšší mzdy těch šťastnějších, ještě zaměstnaných. Odtud začíná tok ohromných zisků úzké elity. Veškeré znaky parazitismu jsou tedy na straně této elity, která si přisvojuje spravedlivý podíl těch dole na vytvořených hodnotách. Článek J.Kinkora nepřesvědčuje, že je tomu jinak. Spíš je výrazem pokroucené morálky těch, kteří se nestydí žít vlastní (přepychový) život skrze jiné lidi, té „spodiny“ tam dole.