Demokratizace může vypadat různě.
- Třeba, že je povoleno hrát operu a zase chodit do školy déle než dva roky.
- Nebo tak, když se nový prezident už nenechává oslavovat jako „Otec Turkmenů", ale jen jako „Vážený Pan Prezident".
- A děkovné oslavné proslovy občanů k druhému výročí jeho „zvolení" netvoří už týden veškerý program státní televize, ale pouze jeho podstatnou část.
- „Vážený pane prezidente, chci vám popřát mnoho zdraví a poděkovat za to, v jak krásné vysoké škole se mohu učit," říká v něm studentka Ašchabadské univerzity a říká to se zanícením komsomolek stalinských padesátých let.
- Druhou část vysílání totiž tvoří oslavné proslovy ke Dni vlajky, státního svátku, kterým Turkmeni oslavují svoji zelenou vlajku doplněnou lidovými vzory.
- Jak praví jeden z televizních gratulantů, univerzitní profesor, největší vlajku na světě, jež je zapsána i v Guinnessově knize rekordů.
- Vedle největší vlajky směřuje Turkmenistán i k první komunistické společnosti, kde bude všechno zadarmo.
- Turkmenistán, který má potvrzené zásoby zemního plynu v objemu patnácti bilionů kubíků (celá půlmiliardová EU spotřebuje ročně 300 miliard), má už dnes miliardové dolarové příjmy, které chce během příštích let zdesetinásobit.
- „Opozice jsou ti, kteří chtějí svrhnout prezidenta," říká s ochrankář Nuri, který se zanícením „ochraňuje" české novináře, aby si náhodou něco nevyfotografovali nebo s někým nedej Bůh nepromluvili. „Jde o vaši bezpečnost," vysvětluje.
- Když projíždí kolem obrovských luxusních domů na okružní třídě, přivře oči a zasněně řekne: „V takových domech dostanou všichni Turkmeni byty. Zadarmo.
- Vážený pan prezident to tak říkal."
Lidové noviny, 17. února 2009
Luboš Palata, zvláštní zpravodaj LN v Turkmenistánu
http://www.lidovky.cz/vsechno-tu-mame-zadarmo-0vh-/ln_noviny.asp?c=A090217_000033_ln_noviny_sko&klic=230092&mes=090217_0
Demokracie může vypadat různě, třeba, že je povoleno hrát operu a chodit do školy déle než dva roky, jako v Turkmenistánu, učí Luboš Palata.
V Americe je to s demokracií jinak, jak pro změnu učí Michael Parenti v "Capitalism's Self-inflicted Apocalypse" (http://www.countercurrents.org/parenti110209.htm):
V Americe prý se kapitalismus s demokracíí oženil. Ve skutečnosti však mezi demokrací a koncentrací kapitálu existuje antagonismus. Lze totiž mít buď demokracii nebo velké bohatství koncentrované v rukou několika, ne obojí. Americká ústava z r.1787 má do demokracie daleko. Bohatí a dobře situovaní uvalili majetkovou kvalifikaci na volby a držení postů, namířenou proti nemajetným, imigrantům, rasovým menšinám a ženám. Konzervativní plutokracie je proti sociálním vymoženostem demokracie jako jsou veřejná výchova, dostupné bydlení, zdrav.péče, atd. Stát není neutrální arbitr mezi soukromými zájmy, kapitálem a prací. Je na straně podnikových bosů.
Každá země, která není vstřícná pro zahraniční investory, chce užívat svou půdu, práci, kapitál, přírodní zdroje, trhy pro vlastní rozvoj, mimo transnárodní korporační hegemonii, riskuje že bude démonizována a zacílena jako hrozba americké národní bezpečnosti. Demokracie se stává problémem pro korporační Ameriku ne když chybuje, ale když se pokouší odstraňovat mezeru mezi superbohatými a zbytkem občanů. Potom demokracie musí být dušena dezinformacemi, dryáčnickou mediální reklamou, nákladnými kampaněmi, volebními triky,falešnými vítězstvími. Korporační investoři preferují chudou populaci. Čím chudší, tím pracuje za míň, tím hůř je vybavena bránit se zneužití bohatými. V korporačním volném trhu počet miliardářů roste rychleji než kdykoliv předtím, chudých přibývá rychleji než světové populace, chudoba se šíří s tím jak roste akumulace bohatství, píše Parenti.
Turkmenistán že bude mít všechno zadarmo? To je pěkná hloupost, ale pro jistotu zaměřme radar i proti možnému novému darebáckému státu a vyšleme mediální denuncianty.
Žádné komentáře:
Okomentovat