Téma: USA 2011, USA v koncích? , Pravice ČR, Svoboda, Války, Svobodný trh

USA 2011

Unity In 2011 By Timothy V. Gatto Jan 1, 2011 - www.countercurrents.org

Jednotu v r.2011

Výtah:

• The only good thing that came out of 2010 was that most of the people who still believed in this fractured two-party system finally understood just how corrupt and deceitful the system is
  Jediným dobrým výsledkem roku 2010 je, že že většina lídí, kteří dosud věřili v duální stranický systém konečně chápou jak zkorumpovaný a podvodný systém to je.
• I can only surmise that those who still believe that the Democrats are the “party of the people” and that there is any significant difference between the Republicans and the Democrats only do so because they have nothing else to believe in
  Mohu se pouze dohadovat, že ti, kteří stále věří že demokraté jsou "stranou pro lidi" a že je nějaký rozdíl mezi demokraty a republikány, tak činí proto, že nemají nic jiného čemu by mohli věřit.
• The United States has become “An evil empire”. Everything we said that we stood against we have become
  USA se staly "Ríší zla". Vším, o čem jsme tvrdili že jsme proti, jsme se stali my sami.
• e National Security State has replaced the Democratic Republic we once had.
  Někdejší naši demokratickou republiku nahradil stát národní bezpečnosti.
• The Constitution has been torn to shreds
  Ústava byla roztrhána na cáry.
• There is no longer any guarantee of “Freedom of Speech”.
  Už neexistuje žádná záruka "svobody slova".
• The case of Bradley Manning is a perfect example of this.
  Příklad Bradley Manninga je toho perfektním příkladem.
• Every day I read about yet another nation that we have signed a military pact with. This nation not only has the most massive military on the planet, we are now the World’s largest arms dealer. This month the president signed off on the largest military budget in our history
  Tato země má nejen nejmasivnější armádu na světě, ale je i největším dealerem zbraní. Tento měsíc prezident podepsal největčí vojenský rozpočet v historii.
• There s almost nothing that surprises me anymore. Almost all of the former member States of the Soviet Union are now either NATO members or are on the waiting list under the “Partnership for Peace” program.
  Už mne nic nepřekvapuje. Téměř všechny bývalé členské země SSSR jsou nyní členy NATO nebo jsou na čekací listině.
• We now supply India with most of their military hardware. We have a military presence in almost every nation in Southwest Asia. One development that has evolved is that now we have tactical nuclear weapons under the “Command and Control” of regional commanders. Now a decision to use a nuclear weapon in a theater of war is left up to a military commander in the field.
  Zásobujeme Indii většinou její vojenské techniky. Máme vojenskou přítomnost téměř v každé zemi jihovýzápadní Asie.
• Rozhodnutí o použití nukleární zbraně je ponecháno na vojenském veliteli v poli.
• We are a nation that has replaced our manufacturing sector with a military industrial complex, indulging in a practice that President Dwight D. Eisenhower specifically pointed out in one of his last speeches as the single greatest threat to our democracy and world peace.
  Jsme zemí, která nahradila výrobní sektor vojensko-průmyslovým komplexem. Ten prezident Eisenhowe roznačil za největší hrozbu naší demokracii a světovému míru.
• Even after Trillions of dollars are pumped into the financial coffers on Wall Street and the automotive industry is underwritten by the taxpayers of America, the sharks that run the banks and investment houses keep inventing new investment vehicles they can sell to justify making crazy profits for each other.
  
• I po tom, co biliony dolarů byly napumpovány do pokladen Wall Streetu, žraloci řídící banky a investiční domy pokračují ve vymýšlení investičních vehiklů k ospravedlnění výstředních zisků pro sebe.
• Meanwhile our manufacturing base has been disappearing
• Naše výrobní základna se mezitím vytrácí.
• So in conclusion, I see a year coming that will not be much different than the one we just went through. The only way I see the American Middle Class surviving is if we stop this transfer of wealth from the Middle Class to the rich. So far, since 2008, it has been the largest transfer of wealth in history. The only way that the American Middle Class will survive is if we act in unity. The two political parties that are in power will do nothing for those that don’t have the money to pay for it.
  
• Nadcházející rok se nebude příliš lišit od toho uplynulého.
• Jediný způsob, jak může střední třída přežít, je zastavit transfer bohatství od střední třídy k bohatým. Od roku 2008 to byl zatím největší přesun bohatství v historii.
• The outlook for the economic climate of 2011 is bleak
  Výhled na ekonomické klima 2011 je ponurý.
• If the ranks of the homeless increases along with high unemployment, the current economic situation where the Middle-Class dwindles and people continue to lose their homes and their jobs, the only way to stop it is if the people show some unity and act with direction by forming unions and boycotting those companies that are cutting salaries and hiring part-timers so as to reduce benefits.
  Jestli rank bezdomovců se zvýši spolu s vysokou nezaměstnaností, pak za ekonomické situace, kdy se střední třída zmenšuje a lidé ztrácejí své domovy a práci, jedinou cestou je, aby lidé prokázali jednotu, jednali podle pokynů formujících se odborů a bojkotovali ty společnosti, které krátí mzdy a nabírají částečné úvazky aby zmenšily benefity.
• Americans must realize that the only way we are going to keep the things we have fought for, things like being paid for overtime, a 40 hour work-week, and benefits, it will mean that we must continue to fight to keep those things. The minute an employer believes that they have the upper-hand you will see salaries and benefits drop.
  Američané si musí uvědomit, že musíme pokračovat v boji za to, aby se věci vyvíjely jak jsme o to usilovali - placená práce pře čas, čtyřicetihodinový pracovní týden, benefity. Jakmile si zaměstnavatelé myslí, že mají navrch, mzdy a benefity půjdou dolů.
• The same things apply to American foreign policy. If the government (as long as we stay with this two-party system) we will continue to see wars for resources with those resources being delivered to the American Corporate System (Fascism).
  Totéž platí pro US zahraniční politiku pokud vláda (zůstaneme-li u systému dvou stran) bude pokračovat ve válkách o zdroje, a ty zdroje půjdou do Amerického korporativního systému (fašismus).
• We really need to pay attention to what is going on. A great many corporations don’t really operate with any patriotic motive. As long as the shareholders make money and as long those high on the corporate ladder are getting paid well and collecting their bonuses, bringing jobs to the U.S. isn’t a priority.
  Velké korporace většinou neoperují na základě vlasteneckých motivů. Pokud akcionáři vydělávají peníze a ti nahoře na korporačním žebříčku jsou dobře placeni a sbírají bonusy, jejich prioritou není přinést práci do Spojených států.
• If we can understand what motivates people, from people in the government to those on the corporate boards, we can continue to survive by threatening their profits and keeping a close eye on them.
  Pochopíme-li co motivuje lidi u vlády a ve vedení korporací, můžeme přežít ohrožováním jejich zisků a pečlivým dohledem .

USA v koncích?

Opinion: Think the U.S. is finished? It's all happened before - San Jose Mercury News Jan 4, 2011 - www.mercurynews.com Victor Davis Hanson

Výtah:

• The current debt, recession, wars and political infighting have depressed Americans into thinking they soon will be supplanted by more vigorous rivals abroad. Yet this is an American fear as old as it is improbable.
  Současné dluhy, recese, války a politický boj způsobily, že deprimovaní Američané si myslí, že budou brzy překonáni vitálními rivaly v zahraničí.
• Jenže tento tento americký strach je stejně starý jako nepravděpodobný.
• In the 1930s, the Great Depression supposedly marked the end of freewheeling American capitalism.
  Konec amerického kapitalismu domněle signalizovala velká deprese v třicátých letech.
• The 1950s were caricatured as a period of mindless American conformity, McCarthyism and obsequious company men.
  Padesátá léta byla karikována jako období bezduché americké konformity, McCarthyismu a servilních společností.
• By the late 1960s, the assassinations of John and Robert Kennedy and Martin Luther King Jr., along with the Vietnam War, had prompted a hippie counterculture that purportedly was going to replace a toxic American establishment.
  Zavraždění Johna a Roberta Kennedyových a Martina Luthera Kinga, spolu s vietnamskou válkou koncem 60tých let podnítilo kontrakulturu hippie, která údajně měla vést k nahrazení toxického amerického establišmentu.
• Oil shocks, gas lines, Watergate and new rust belts were said to be symptomatic of a postindustrial, has-been America of the 1970s.
• Amerikou 70tých let byly ropné šoky, plynovody, Watergate, nové oblasti upadajícího průmyslu, údajně symptomy postindustrialismu.
• At the same time, other nations, we were told, were doing far better.
  Zároveň nám říkali, že jiné země si vedou daleko lépe.
• In the late 1940s, with the rise of a postwar Soviet Union that had crushed Hitler's Wehrmacht on the eastern front during World War II, communism promised a New Man as it swept through Eastern Europe.
  Koncem čtyřicátých let komunismus šířící se východní Evropou sliboval Nového člověka.
• Mao Zedong took power in China and inspired communist revolutions from North Korea to Cuba. Statist central planning was going to replace the unfairness of Western-style capitalism. Yet just a half-century later, communism had either imploded or been superseded in most of the world.
  V Číně se chopil moci Mao Ce Tung a inspiroval komunistické revoluce od Severní Koreje po Kubu.
• Statické centrální plánování mělo nahradit nespravedlnosti kapitalismu západního stylu.
• O půl století později komunismus implodoval, nebo byl potlačen ve většině světa.
• By the early 1980s, Japan's state capitalism and emphasis on the group rather than the individual was being touted as the ideal balance between the public and private sectors. Japan Inc. outpaced the growth of the American economy. Then, in the 1990s, a real estate bubble and a lack of fiscal transparency led to a collapse of property prices and a general recession. Japan has been struggling ever since.
  Počátkem 80tých let byl prosazován japonský státní kapitalismus a důraz kladen spíš na kolektiv než na jednotlivce coby ideální rovnováha mezi veřejným a soukromým sektorem.
• Japonsko předstihlo americkou ekonomiku. Potom v 90tých letech realitní bublina a nedostatek fiskální transparentnosti vedl ke kolapsu cen nemovitostí a všeobecné recesi.
• Od té doby s tím Japonsko zápasí.
• As we enter this new decade, we are currently being lectured that China is soon to be the global colossus. Its economy is now second only to America's, but with a far faster rate of growth and budget surpluses rather than debt. Few seem to mention that China's mounting social tensions, mercantilism, environmental degradation and state bosses belong more to a 19th than 21st century nation.
  Se vstupem do nového desetiletí jsme poučováni, že brzy se globálním kolosem stane Čína.
• Její ekonomika je dnes za Amerikou druhá, ale s mnohem rychlejší mírou růstu než Amerika a s rozpočtovými přebytky místo dluhů.
• Jen málo se zmiňuje, že v Číně roste sociální napětí, merkantilismus (de-rozvoj národního bohatství cestou vládní regulace všech národních obchodních zájmú), environmentální degradace a vládní bosové hodící se spíš do 19tého než 21ho století.
• Two symptoms of all this doom and gloom are constant over the decades.
  Dva symptomy této zhouby a trudnomyslnosti jsou konstantní po celá desetiletí:
• First, America goes through periodic bouts of neurotic self-doubt, only to wake up and snap out of it.
• 1 Amerika prochází periodickými záchvaty neurotických sebepochybností .
• Second, decline is relative and does not occur in a vacuum. As Western economic and scientific values ripple out from Europe and the United States, it is understandable that developing countries like China, India or Brazil can catapult right into the 21st century. But national strength is still found in the underlying hardiness of the patient -- its demography, culture and institutions -- rather than occasional symptoms of ill health.
  2 Úpadek je relativní a neprobíha ve vakuu.
• Jak ekonomické a vědecké hodnoty proudí z Evropy a USA, je pochopitelné, že to může rozvojové země jako Čínu, Indii, Brazilii katapultovat do 21. století.
• Ale v základu kondice pacienta zůstává jeho národní síla, jeho demografie, kultura a instutuce, spíš než symptomy špatného zdraví.
• n that regard, America integrates immigrants in a way Europe cannot. Russia, China and Japan are simply not culturally equipped to deal with millions who do not look Slavic, Chinese or Japanese. The Islamic world cannot ensure religious parity to Christians, Jews or Hindus -- or political equality to women.
  Amerika integruje imigranty způsobem Evropě nedostupným.
• Rusko, Čína nebo Japonsko jednoduše nejsou kolturně vybaveny na to aby mohly zvládnout miliony, kteří nevypadají jako Slované, Číňané nebo Japonci.
• Islámský svět nemůže zajistit náboženskou paritu s křesťany, židy, hindy, nebo politickou rovnoprávnost pro ženy.
• In short, a nation's health is not gauged by bouts of recession and self-doubt, but by its time-honored political, economic, military and social foundations. A temporarily ill-seeming America is nevertheless still growing, stable, multiethnic, transparent, individualistic, self-critical and meritocratic; almost all of its apparently healthy rivals in fact are not.
  
• Zkrátka národní zdraví nelze měřit podle záchvatů recese a sebepochybností, ale dlouhodobými politickými, ekonomickými, vojenskými a sociálními základy.
• Dočasně nemocně vyhlížející Amerika je přesto stále rostoucí, stabilní, multietnická, transparentní, individualistická, sebekritická a meritokratická (de- systém kde talentováni jsou vybíráni a postupují podle svých výsledků) – téměř vše, co zřejmě její zdraví rivalové postrádají.

Pravice ČR

Jan Keller: Dva druhy pravicových voličů Dec 29, 2010 - blisty.cz

Výtah:

• Voliči levice a pravice u nás představují už dlouhodobě dva početně vcelku vyrovnané soubory, a to přesto, že česká populace je v rovině svých postojů spíše levicová. Běžně tento rozpor vidíme u studentů vysokých škol, kteří velice často volí pravici, naprostá většina z nich však odmítá platit školné.
• Řada lidí, kterým bylo v minulosti ublíženo, dnes volí levicově. A to často na rozdíl od těch, kdo na minulém režimu parazitovali a dnes jsou nejpravicovější ze všech
• Ještě docela nedávno někteří tvrdili, že žádná pravice a levice přece už dávno neexistuje, že takové dělení je dnes prý už zastaralé. Světová hospodářská krize snad už i těmto lidem ukázala, že dělení na pravici a levici bude ještě dlouho aktuální.
• Klíč k určování pravice
• Voliče pravice můžeme rozdělit do dvou hlavních kategorií.
  
• Do prvé patří ti, kteří se obejdou bez sociálního státu (a možná i bez státu vůbec), anebo si alespoň myslí, že se bez něho obejdou. Pro tyto lidi jsou všechny výdaje na sociálno nesmyslné, protože jim ukrajují z jejich peněz. Jejich exponenti ve vládě pro ně zařídili rovnou daň a je jen otázka času, kdy i rovná daň se jim bude zdát příliš vysoká
• Do druhé skupiny patří lidé, kteří sociální stát a veřejný sektor sice potřebují, volí ale pravici z jiných důvodů. Těchto důvodů může být, jak uvidíme, celá řada.
  Tato skupina je mnohem početnější než první a někteří z jejích členů jsou na sociálních dávkách existenčně závislí.
  
• Znám příklad hned dvou ostře pravicových inženýrů, jejichž rodiny žijí na hranici bídy, oni však kandidují za pravicové strany. Takovým lidem pracovně říkám pravicově orientovaná městská chudina.
• Setina se obejde bez státu vůbec
  
• Nejprve k první skupině, tedy k těm, kdo jsou proti sociálnímu státu, proti veřejnému sektoru a proti jakékoliv solidaritě a troufají se bez toho všeho obejít.
  
• Také tato skupina se rozpadá na dvě části. Především v ní najdeme malé množství lidí, kteří jsou na tom finančně tak dobře, že skutečně sociální stát (a možná ani stát jako takový) k ničemu nepotřebují. Jejich počet je velmi nízký – odhaduji ho na méně než 1 % voličů – ale existují.
  
• Jsou schopni hradit si sami tu nejlepší soukromou zdravotní péči i soukromé vzdělání pro své děti, třeba i na vybraných školách v cizině. Na stáří jsou pojištěni v soukromém penzijním fondu. Nevědí, co to je veřejná doprava. Mají své vlastní právníky. Někteří z nich si mohou dovolit vydržovat soukromou ochranku.
  
• Tito lidé opravdu stát a veřejný sektor k ničemu nepotřebují. Považují ho jednoduše za přítěž a daně, které musejí platit, jsou pro ně vyhozené peníze.
• Tito lidé jsou natolik omezeni jen na sledování svého osobního profitu, že nejsou ochotni uvažovat v širším kontextu. Neberou ohledy na nikoho, velká část z nich je prostě asociální.
  
• To platí i pro ty mezi nimi, kteří se různými cestičkami dostali k velkým majetkům, i když pocházejí z nižších vrstev. Problémy společnosti by chtěli řešit po americkém vzoru.
• Kriminalizace chudoby
  
• V USA řeší sociální problémy jednoduše tím, že už více než dva miliony chudých lidí zavřeli od počátku 80. let do vězení. Naprostá většina tamějších vězňů jsou mladí, málo kvalifikovaní lidé černé pleti. Tímto způsobem si v USA vydatně snížili míru nezaměstnanosti oproti Evropě.
• Existují dokonce grafy, které dokládají, že např. výdaje na sociální bydlení klesaly v jednotlivých státech Unie stejným tempem, jakým rostly výdaje na stavbu a provoz vězení. Vězení se stává sociálním bydlením těch nejnižších vrstev.
  
• Přitom až třetina vězení je ve Spojených státech už zprivatizována, takže z kriminalizace chudoby bohatnou majitelé věznic. Čím více lidí končí za mřížemi, tím více peněz pro provozovatele vězení ze státních dotací plyne.
  
• Takto dnes funguje země svobody a garant demokracie.
• Vraťme se ale k našim bohatým asociálům.
  
• Těch lidí, kteří se u nás obejdou bez státu, a proto pohlížejí na daně jako na velké příkoří, je u nás jen hrstka, i když mají velké slovo v médiích. Místy to vypadá, že si stihli zprivatizovat i média veřejnoprávní. Sociální stát – zatím -- nepotřebují
  
• Mnohem více je těch, kdo si pouze myslí, že bez sociálního státu se už navždycky obejdou. Jsou to mladí lidé, vysokoškoláci, žijící hlavně ve velkých městech. Právě to je nejpočetnější skupina pravicových voličů. Patří mezi ně většina vysokoškolských studentů a hlavně nastupující vysokoškoláci kolem 30 let věku. Tvoří jádro pravicových voličů a kromě KSČM odmítají velice tvrdě i sociální demokracii.
  
• Tito lidé zatím opravdu sociální stát skoro k ničemu nepotřebují. Žijí si vcelku dobře a je velkým paradoxem, že si žijí dobře do značné míry díky předlistopadovým poměrům. Minulý systém totiž udržoval velice nízko počty vysokoškoláků. U nás jich bylo méně než 8 %, zatímco ve Francii či v Německu je v populaci téměř už 30 % vysokoškolsky vzdělaných lidí.
  
• Protože u nás bylo vysokoškoláků v minulosti málo, nemají ti dnešní téměř žádné problémy najít uplatnění a velká část z nich má relativně vysoké platy.
  
• Předlistopadový systém dnešní mladé pravici vytvořil skvělé nástupní podmínky do života. Zbavil ji konkurence.
  
• Starší kohorty vysokoškoláků postupně odcházejí a uvolňují vlně mladých místo.
  
• Navíc se dnešní mladí vysokoškoláci mnohem později žení a vdávají a mají jen minimum dětí.
• Mezi další vedlejší důsledky reálného socialismu patří stále ještě přetrvávající relativně nízká cena bydlení. (Je to jen relativní, koncem 60. let činil v Ostravě nájem zhruba 7 % průměrného příjmu.)
  
• Dnešní mladí vysokoškoláci zdědili z minulého režimu také to, že stále ještě nemusejí platit na veřejných vysokých školách školné.
• V jaké situaci jsou v porovnání s nimi francouzští anebo němečtí vysokoškoláci? Za studium platí školné. Když vystudují, místa jsou obsazená v důsledku masifikace školství od konce 60. let. Pro rostoucí část z nich zbývá jen méně placená práce, ke které by dříve stačila maturita. Nemají šanci našetřit si na byt, protože bydlení zdražilo za 20 let na dvojnásobek, takže velké části z nich byt opatřují a hradí rodiče.
  
• Existuje rozsáhlá odborná literatura o tom, jak potomci středních vrstev přicházejí v těchto zemích o iluze.
  
• Pikantní je, že revoluční studenti z roku 1968 brzy po vystudování obsadili všechny lukrativní pozice v ekonomice i státní správě na celý zbytek 20. století. Školy však během celé té doby chrlily další kvanta studentů. Každá následná věková kohorta tak má nižší a nižší šance uplatnit se v profesním životě alespoň na úrovni svých rodičů
• Pravicoví studenti profitují ze socialismu
  My k tomuto stavu směřujeme také, ale dnešní generace vysokoškoláků to ještě ve větší míře nehrozí. Teprve jejich děti se ocitnou v situaci dnešních rakouských a německých studentů, kteří obsazují fakulty.
  
• Jsme tedy skutečně v krajně paradoxní situaci. Hlavní silou, která drží pravici u moci, jsou mladí vysokoškoláci, kteří profitují z toho, že reálný socialismus reguloval počty vysokoškoláků.
• Člověk by si řekl, že si za to zaslouží platit školné. Ale to by nebyl správný postoj. Jakmile se začne platit školné, doplatí na to potomci chudších rodin.
  
• V Bílé knize vzdělanosti je to dobře pojištěno. Návrh na zavedení školného počítá s tím, že ti, kdo zaplatí školné počátkem školního roku přímo z ruky, budou mít 20 % slevu. Studenti z bohatších rodin tedy zaplatí jen 80 % školného, studenti z rodin chudších budou platit plné školné.
• Schizofrenní pravice
  Jak vypadá druhá skupina, tedy ti, komu se nedaří příliš dobře, a přestože sociální stát vyloženě potřebují, volí pravicově.
• Jsou vysloveně proti neoliberalismu, protože ten vytváří podmínky, kdy přicházejí o dobře placenou práci. Zároveň jsou však krajně kritičtí na adresu sociálního státu s jeho snahou redukovat sociální nerovnosti.
  
• Zároveň tedy od státu požadují, aby je chránil a reguloval ekonomický život, ale zároveň kritizují státní intervence na pomoc nezaměstnaným, chudým a sociálně vyloučeným. Vyčítají jim, že nepracují, zatímco oni sami vzali i hůře placenou práci poté, co přišli o tu lépe placenou.
  
• Přitom nejsou ochotni připustit, že část těch hůře disponovaných mohla zůstat bez práce právě proto, že je o jejich práci připravili oni sami.
  
• Výsledek je takový, že mnozí lidé, kteří jdou sociálně dolů, sestupují ze středních vrstev do vrstev nižších, volí spíše pravicově. Častěji než jiní volí dokonce ultrapravicově.
• Nedávno byla publikována ve Francii studie o lidech, kteří žijí v jednom ze skromných předměstí řadových domků na severním okraji Paříže. Starousedlíci, kteří v 60. letech snili o vzestupu do středních vrstev, ale kterým se nepodařilo našetřit si a přestěhovat se do atraktivnější části města, volí pravicově. Chtějí se tím aspoň symbolicky povznést nad ty, kdo žijí stejně skromně jako oni, nepobírají však důchod, ale jsou na podpoře.
  
• Volí napravo také proto, aby tím vyjádřili protest proti nově příchozím, arabským a černošským rodinám, kterým se podařilo povznést se na jejich úroveň.
• A co je nejparadoxnější: Pravicové (a dokonce ultrapravicové) strany volí i tito arabští a černošští imigranti. Chtějí tak sami sobě osvědčit, že jsou právě tak dobří Francouzi jako oni starousedlíci, kteří na ně pohlížejí s despektem.
• Troufám si tvrdit, že mnoho českých pravicových voličů volí pravici z podobných důvodů. Nemají se nijak zvlášť dobře a jejich vyhlídky jsou mizerné. Ale toho, kdo za to může, hledají směrem pod sebou.
  
• Patří sem lidé ze středních vrstev i lidé z vrstev nižších. Těm ze středních vrstev vadí, že musejí na ty úplně dole přispívat svými daněmi a pojistným.
  
• A ti úplně dole? Ti, čím mizerněji jsou v práci placeni, tím větší nenávist cítí vůči těm, kdo jsou bez práce a žijí z dávek. Bují mezi nimi odpor k Romům.
• Nic proti sociálnímu státu, jen když…
  
• Je jasné, že v zájmu pravice není úplně zrušit sociální stát. Pravice proti němu brojí spíše jen z propagandistických důvodů. Nemá ve skutečnosti vůbec nic proti sociálnímu státu. Ovšem za podmínky, že na něj budou přispívat a jeho chod financovat prakticky pouze střední vrstvy.
• Z takového sociálního státu může pravice naopak vydatně profitovat: zajišťuje sociální smír (a tedy garantuje jistotu pro investory), zajišťuje minimální zabezpečení populace (takže nehrozí, že ti nejchudší budou roznášet nakažlivé nemoci a krást z hladu). Ale především: živí nekonečné spory mezi těmi, kdo jsou na tom jakžtakž dobře, a těmi, kdo jsou na tom vyloženě špatně, tedy mezi středními a nižšími vrstvami.
• Proto je cílem chytřejší částí pravice právě minimální sociální stát. Je to stát, který má tak nízké výdaje, že jeho režii utáhnou samotné střední vrstvy. Bohatí a firmy na něj nemusejí přispívat, což je motivuje k větší péči o co nejvyšší vlastní zisky.
  
• To, že ho financují střední vrstvy, směruje jejich zlobu proti těm dole. Pomocí čistě fiskálních opatření jsou ti nahoře schopni tuto zlobu přesně dávkovat a hlavně – odvracet ji od sebe.
• Minimální sociální stát financovaný pouze středními vrstvami má být zárukou toho, že logika exkludování ovládne střední a nižší patra společnosti. Spoléhá se na to, že střední vrstvy budou mít stále méně, stále více budou muset za všechno platit, ale a přitom budou stále pravicovější, stále více budou obviňovat ty pod sebou a stále více budou proklínat solidaritu.
• Jsem optimista a domnívám se, že by to mohlo přivést již brzy alespoň část pravicově orientovaných středních vrstev k zásadnímu prozření.
  
• Uvědomí si, že těm dolním lze vzít už tak málo, že je to nikdy k těm nahoře nepřiblíží. Naopak, oni sami budou klesat stále níže.
  
• Až k tomu dojde, je šance, že levice výrazně posílí.

Svoboda

Svoboda? Co s tím? 5.1.2010 - blisty.cz , Jan Kadubec

Výtah:

• Dostojevský: Nač je mi svoboda, když nemám milion.
• Svobodný člověk je ten, kdo může blahobytně žít z úroků či renty, dividend apod.
  Kdo pobírá mzdu, je otrok.
• Po celý život jsem pobíral mzdu, byl jsem tedy otrok. Dnes už nepobírám mzdu, dnes už beru starobní důchod, a nejsem tudíž závislý na mzdě, jsem nadobro svobodný. Ano, cítím se konečně svobodný! No ale začínají nemoci, a ty mne činí docela nesvobodným. Nemoci rozhodují a rozkazují, ne já!
• Svobodným jsem měl být tehdy, když jsem pobíral mzdu, ale to jsem nemohl, protože bych bez mzdy pošel hladem.
• Dnes se můžu svobodně rozhodnout, které léky spolykám a které ne, zda do nemocnice půjdu, nebo nepůjdu - tak naprosto svobodně se mohu rozhodnout! Ovšem nač je mi taková svoboda? Co s ní? K čemu mi je?
• Otrok není svobodný, protože musí vykonávat příkazy majitele či jeho dozorce. (Dozorce přikazovatel, lépe placený otrok, rozkazuje níže postavenému otroku.)
• Přesto, ač to bude vypadat docela podivně, dávám přednost otrokářskému systému před naší současnou svobodou a demokracií. Jsem přesvědčený, že otrokářský systém byl mnohem humánnější a svobodnější než náš současný.
• Otrok se v dobách (nejen) antických musel koupit; prý cena otroka se pohybovala v rozmezí ceny koně, některý byl kvalitnější, jiný méně, takové byly přibližně i ceny otroků.
• Otrok měl zajištěnu stravu, bydlení, ošacení a lékařskou péči - hladový a nemocný otrok by nepodával přece požadovaný výkon. To je podobné, jako když si dnes někdo koupí koně nebo psa, musí se o ně řádně starat, jinak mu uhynou a bude mít finanční škodu.
• někteří vlastníci otroků byli skutečně hulváti, asi v takové míře, jako se někteří vlastníci koní (a vůbec domácích zvířat) chovají dnes ke svému vlastnictví, nechají je klidně bez výčitek svědomí chcípnout. I tehdy se našli takoví jedinci.
• V našem tzv. civilizovaném světě bylo otroctví vymýceno. Jako úplně poslední bylo otroctví zrušeno v Tibetu roku 1959 nařízením vlády Čínské lidové republiky. Kdyby se Jeho Svatost Dalajláma vrátila do Tibetu, zrušila by nařízení komunistické vlády? Provedla by Jeho Svatost restauraci bývalého režimu podobně jako jeho blízký přítel Václav Havel u nás?
• V USA bylo zrušeno otroctví mnohem dříve, dokonce už v roce 1865.
• Proč a z jakého důvodu bylo zrušeno docela funkční otroctví v USA? V zásadě na nátlak podnikatelů a továrníků na Severu, ti potřebovali svobodné dělníky, které mohli kdykoliv najmout či propustit, neměli zájem kupovat otroky, to by je vyšlo docela draho. Byla to pouhá úsporná ekonomická kalkulace, vyšlo jim to laciněji, bylo to mnohem výhodnější, než kupovat otroky.
• Svobodní se prodávali továrníkovi do otroctví sami, a továrník se nemusel starat o stravu, oděv, bydlení, lékaře - tyto povinnosti mu odpadly. Svobodní se o tyhle záležitosti museli postarat sami.
• Místo docela nákladného otrokářství se vymyslela svoboda.
• Voltaire psal o svobodě a rovnosti všech lidí překrásná pojednání, ale ani na chvilku ho nenapadlo navrhovat zrušení otroctví, vždyť sám zbohatl právě na úspěšném obchodování s otroky.
• Havel píše o „absolutním horizontu bytí,“ o jeho „smyslutvorné kompletnosti,“ o „duchu řádu bytí,“ o tom, že je nutné „obnovit úctu k onomu nehmotnému řádu, který není jen nad námi, ale který je i v nás a mezi námi.“ Z podobných blábolů jsou sestrojeny skoro všechny jeho texty.
  Jenže, co ukázal v praxi? Řečnil o tom, jak náš absolutně nejdokonalejší kapitalistický systém přináší svobodu a demokracii do nesvobodných a nedemokratických zemí, a přitom každý trošku soudný člověk ví, že místo svobody a demokracie přináší rozvrat, zkázu, smrt, chaos, zmar, spoušť.
  A s jakou chutí a nadšením schvaloval a doporučoval bombardování měst a vesnic, aby, asi až budou srovnány se zemí, i tam vyrašila nepředstavitelně převeliká svoboda a dosáhli i oni absolutního horizontu bytí.
• A není tedy svoboda pouhá chiméra?
  Prý v Číně neznají slovo svoboda, nemají to ani ve slovnících. Ani se jim nedivím, takové slovo chameleón, slovo medúza, co s takovým slovem? Je pouze vhodné na oblbování (jak podobné křesťanské lásce).
• Všechny ty evropské systémy vzniklé po otrokářství jenom zdokonalovaly okovy a přitom žvanily o větší svobodě.
• Každý inteligent a politik hlasitě pronese, ba až zařve: Svoboda je nade vše! Svoboda je vrcholem humanity! Bez svobody nemá lidský život smysl…
• Každý podnikatel zahaleká: Svoboda je ten nejvyšší a nejsvatější ideál. Svoboda má přednost před vším ostatním. Svobodu si nenecháme nikým vzít (i kdybychom museli nastolit diktaturu gentlemanů-Roman Joch).
  Bodejť by si ji nechali vzít, když tolik vynáší. Zajisté to nikdy nedopustí, nechtějí totiž přijít o tu svoji tolik vychvalovanou, jak říká Roger Garaudy, „svobodu svobodné lišky ve svobodném kurníku“.

Války

Privatizace americké bezpečnosti - www.lidovky.cz 2.1.2010 - www.lidovky.cz , Jiří Pehe

Výtah:

• Outsourcing jistých vládních funkcí není ničím novým – a to nejen v USA.
• V Evropě například vlády už delší dobu najímají pro poskytování služeb, jež byly dříve tradiční doménou sociálních funkcí státu, nejrůznější nevládní organizace.
• Různé studie vývoje občanské společnosti v Evropské unii ukazují, že jde – s aktivní podporou Bruselu – o významný sociální jev.
• Velkou pozornost k tomuto tématu přilákal už před rokem bestseler Jeremyho Scahilla, v němž odkryl – často kriminální – aktivity soukromé společnosti Blackwater, která byla vytvořena už v roce 1997, ale nechvalně se proslavila zejména poté, kdy si ji Bushova administrativa najala k poskytování bezpečnostních služeb v Iráku.
• Jméno společnosti Blackwater se stalo synonymem nezákonných, vládou nekontrolovaných tajných vojenských operací a výzvědných akcí včetně vražd na zakázku.
• Blackwater se tak stala největší soukromou žoldnéřskou armádou na světě
• Když se americká vláda rozhodla začátkem minulého roku neobnovit firmě licenci, Blackwater se přejmenovala na XE Services a pokračuje ve svých aktivitách v několika zemích světa dodnes
• řada autorů, jako jsou třeba Bill Gertz nebo Paul R. Verkuill varovali, že taková privatizace americké státní moci nejen zbavuje stát funkcí, které ho definují jako stát, ale že soukromé korporace najaté státem zpětně ovlivňují americkou zahraniční a bezpečnostní politiku.
• Někteří politologové v této souvislosti mluví o vzniku nového typu korporativismu, v němž vládní politiku společně určují a ovlivňují nejen příslušné, ústavně definované úřady, ale i nikým nekontrolované a neprůhledně fungující soukromé společnosti.
• Skutečný rozruch vzbudila kniha Allison Stangerové, profesorky politické vědy na Middlebury College ve Vermontu, která zatím nejpřehledněji shrnuje jak masivní „outsourcing“ americké zahraniční a bezpečnostní politiky do rukou soukromých korporací, tak nebezpečí, která z toho pro americkou demokracii plynou.
• Stangerová varuje, že kvůli masivnímu převádění vládních funkcí na soukromé společnosti, zejména v oblasti bezpečnosti, vláda USA není schopná vést války v Iráku a Afghánistánu bez podpory kontraktorů.
• Ti nebo jimi najaté firmy dnes řídí americké věznice v cizích zemích, vyslýchají zajatce nebo střeží americké diplomaty a zaměstnance firem přizvaných k rekonstrukci Iráku a Afghánistánu.
• Například sedmadvacet ze sedmatřiceti vyšetřovatelů v nechvalně proslulé irácké věznici Abú Ghraíb, v níž docházelo k mučení zajatců, byli zaměstnanci soukromé firmy CACI International. Nikdo z nich nebyl nikdy vyšetřován.
• Stangerová varuje, že soukromé firmy najaté americkou vládou k poskytování bezpečnostních služeb nepodléhají stejným standardům transparentnosti, jaké se vztahují na vládní instituce. CIA a ministerstvo obrany mohou takto realizovat projekty, které jim coby vládním institucím americké zákony zakazují.
• To však není vše.
• Stangerová píše: „Zaprvé masivní zahraniční outsourcing je spojen s obrovskou finanční neodpovědností. Utrácíme obrovské částky bez aplikace základních účetních pravidel, monitorování a evaluací…
• Zadruhé, když vláda převede některé své funkce na soukromé firmy, veřejnost je o krok dále od rozhodnutí, která učinili volení polici.
• Zatřetí outsourcing se stal formou závislosti, která vede k militarizaci americké zahraniční politiky.“
• Problém spočívá podle Gertze i Stangerové zejména v tom, že vzhledem k obrovskému nárůstu vládních funkcí, které pro vládu USA zabezpečují soukromé firmy, není prostě na ministerstvech dostatek kvalifikovaných lidí, kteří by na chování těchto firem dohlíželi.
• Navíc jak bylo zmíněno, mnozí z těchto kvalifikovaných byrokratů si de facto připravují půdu, aby mohli přejít na lépe placené pozice u soukromých firem, takže nemají zájem těmto firmám „škodit“, ani když vědí o nepravostech a nejasnostech v jejich účetnictví.
• Největším problémem je ale podle autorů, kteří privatizaci americké vládní politiky kritizují, stále menší kontrola nad tím, co ve jménu USA tito kontraktoři provádějí.
• Jedním z důvodů je i fakt, že firmy najaté vládou mohou dále najímat své vlastní (sub)kontraktory.
• Stangerová nekritizuje outsourcing paušálně. Uznává, že v jistých oblastech dává smysl a že soukromé firmy nebo nevládní organizace mohou některé služby zabezpečovat lépe než málo flexibilní vládní agentury.
• Problém podle ní spočívá zejména v tom, že americká vláda nemá pevnou definici, co je „vládní“. Proto možná nepřekvapí, že outsourcing bezpečnosti a zahraniční politiky raketově roste
• Autoři knih o vzrůstající privatizaci americké politiky se shodují, že je do značné míry nevyhnutelným důsledkem globalizace.
• Nadnárodní korporace daleko předstihly politické instituce schopností pohybovat se rychle v globálním kontextu.
• Mnohé věci prostě umějí dělat za hranicemi USA lépe než těžkopádná vláda. Mají také k dispozici obrovské zdroje.
• Závislost americké vlády na soukromých společnostech je dnes tak velká, píše Stangerová, že například zaměstnanci privátních firem včetně soukromých žoldnéřských armád tvoří 53 procent všech přítomných Američanů v Iráku.
• Soukromé „armády“ fungují mimo běžné velitelské struktury, nejsou přímo kontrolovány ani americkou armádou, ani vládami zemí, kde působí. Přesto jsou považovány za součást americké moci.
• To samozřejmě škodí americké diplomacii, zejména je-li společnost jako Blackwater spojována s těmi nejtěžšími zločiny.
• Některé moderní vojenské technologie, například bezpilotní letadla, jež používá i Blackwater, jsou natolik složité, že Pentagon prostě musí spoléhat při jejich údržbě a často i běžném využívání na vyškolené experty.
• Pentagon také občas zdůrazňuje, že najímání soukromých firem šetří státu peníze. Stangerová oponuje, že pokud by vše fungovalo podle přísných účetních pravidel, byly by určité úspory možné.
• Jenže už z byrokratické podstaty vlády vyplývá, že se v soukromém sektoru ztrácejí obrovské částky z peněz daňových poplatníků.
• Pokud se východisko najít nepodaří, americké politice podle politologů hrozí pokračování privatizace, kvůli kterému korporativismus pevně zakoření v americkém politickém systému a americké vlády nebudou schopny formulovat skutečně vlastní bezpečnostní a zahraniční politiku.
• Největším nebezpečím je pak samovolná militarizace, protože v zájmu mnohých soukromých kontraktorů na poli bezpečnosti není „mír“, ale konflikt.
• Totéž platí i o výrobcích zbraní, na které jsou některé tyto firmy napojeny.

Svobodný trh

SVĚT: Jak na Čínu? - Neviditelný pes Dec 30, 2010 - neviditelnypes.lidovky.cz

• Petr Robejšek napsal opět výbornou úvahu.
• Sumarizuje v ní první dekádu dvacátého prvního století a končí poměrně pesimisticky, když uznává, že je demokracie v trvalém ohrožení.
• Píše doslova: Zásady tržní ekonomiky se sice rozšířily po celém světě, ale „globalizace“ politických svobod se nekonala.
• Ukázalo se, že nekompromisní logika tržně ekonomické maximalizace zisku se ideálně doplňuje s nedemokratickým politickým systémem.
• Zásady tržní ekonomiky zde dosahují vysoké účinnosti především proto, že je nebrzdí demokratické svobody
• Tento poznatek ovšem zdaleka není originální.
• Stačí jen uvést příklad Německa, kde Robejšek již mnoho let pracuje.
• Ekonomicky zdecimované Německo díky nesmyslným až krvelačným reparačním podmínkám po první světové válce dalo světu dosud do té doby nevídanou inflaci (v současnosti snad dokonce překonanou v rasistickém Zimbabwe).
• Poté, co Německo dostal do ruky Hitler, rázně se s demokratickými principy vypořádal a podřídil ekonomiku Německa svému cíli, bylo zde nové Německo.
• Během několika let dokázalo Německo přezbrojit, porazit své tradiční evropské rivaly a ve spojenectví s Japonskem bylo blízko vítězství v druhé světové válce.
• Komunismus včetně popletené marxistické ekonomiky vydržel v Rusku více než sedmdesát let.
• Čína po třiceti letech aplikací marxistické ekonomiky pochopila, že tudy cesta nevede a postupně implantovala do svého systému „obyčejný“ kapitalismus.
• Tím se nastartoval vývoj, který z ní dělá jasného kandidáta na supervelmoc v tomto století.
• Ale i v této zemi žijí jenom lidé.
• Pokud se s ekonomickým rozmachem a vzestupem Číňanů prosadí v zájmu dalšího rozvoje kapitalistického systému i stále větší svoboda, pak situace nemusí být vůbec tak zoufalá, jak o ní píše Robejšek.
• Je proto jen otázkou, zda první svobodné volby v Číně budou za deset nebo dvacet let.
• A umím si představit, že nás soudruzi z Číny ještě mohou a budou demokracii učit.
• Kam se na ně hrabe náš pan soudruh Filip.